Styk nezletilého s prarodičem - rozsah
Ústavní soud, Brno, TZ 61/2021
I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Trutnově, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a jejich základní právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud zdůraznil, že v posuzované věci není spor o existenci samotného práva prarodičů stýkat se s nezletilým, ale o určení rozsahu takového styku. Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem, respektive kritéria, kterými by se obecné soudy měly při jeho stanovení řídit, nejsou v právním řádu výslovně stanovena. Určitá kritéria lze však vyvodit z judikatury a z komentářové literatury. Při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou o soudní stanovení styku v konkrétním případě usilovat, tím spíše pokud jde o další nezletilé sourozence, u nichž je taková procesní možnost značně ztížena. Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, zejména nepřejí-li si to rodiče, jejichž stanovisko za normálních okolností musí být zohledněno. Jsou to totiž právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za vývoj a výchovu dítěte, a jejichž právo (a nikoli právo prarodiče či jiného příbuzného, není-li takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě a vychovávat ho je ústavně zaručeno v čl. 32 odst. 4 Listiny.
Obecné soudy při určení rozsahu styku pochybily, jestliže vyšly z kritérií běžně aplikovaných pro rozhodování o styku rodičů, a nikoli ze specifických kritérií aplikovatelných pro další příbuzné osoby, jak jsou popsána výše. Prarodičům určily styk v rozsahu, který v běžné praxi opatrovnických soudů odpovídá rozsahu stanovenému rodiči, který nemá dítě v péči. V posuzované věci tento rozsah fakticky odpovídá rozsahu styku stěžovatele (otce), který se s nezletilým nemůže vídat častěji než prarodiče. Pokud jde o „víkendový styk“, ten byl fakticky určen ve stejném poměru stěžovatelce, stěžovateli i prarodičům, a to proti vůli stěžovatelů jako rodičů dítěte. Absence jejich souhlasu s tak širokým rozsahem styku nezletilého s prarodiči – odpovídajícím rozsahu styku s rodiči – přitom nemůže být bez dalšího nahrazena rozhodnutím soudu, jelikož jedním ze základních východisek pro stanovení rozsahu styku podle § 927 občanského zákoníku je, že tento má být užší než styk rodičů, pokud pro jiné rozhodnutí neexistují mimořádně důležité důvody, které v této věci shledat nelze.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1081/20 je dostupný zde:
https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Vedouci_OVVP/Agenda_de_Portavoz/Nalez_1-1081-20.pdf
